Není pochyb o tom, že lidé jsou velmi sociálním druhem. I ti, které označujeme jako introverti, stále potřebují alespoň nějaký kontakt s ostatními lidmi, a je jedno, jestli osobní či virtuální. Každý si zkrátka potřebuje občas s někým popovídat. Není tedy divu, že jsme vytvořili společnost s poměrně komplikovanými pravidly. Ta ovšem mají základ již v prvních civilizacích a jsou tím, co nám umožnilo dostat se na úroveň, na které se v současné době nacházíme.
První civilizace, jak je známe, začaly vznikat v době, kdy jsme opustili nomádský lovecko-sběračský lovecký styl a dali se na mnohem výnosnější farmaření. První centra vznikala v okolí velkých řek, typickým příkladem zde může být Egypt se svým Nilem či Sumer v okolí řek Eufrat a Tygris.
Každopádně právě přechod z nomádského do usedlého způsobu života si vyžádal vznik společnosti. Najednou totiž lidé začali mít svůj osobní majetek. Dříve bylo (až na pár osobních věcí) vše ve vlastnictví kmene. A dávalo to smysl – při kočovném životě bylo vhodné cestovat nalehko a majetek by byl jen přítěží na cestě.
To se však nyní změnilo a lidé začali hromadit bohatství. V té době samozřejmě ještě neexistovaly peníze. Místo toho se jednalo o plochu půdy, která onomu člověku patřila, a její kvalitu, počet dobytka a dalších věcí. Ti nejbohatší, kteří ovládali nejvíce zdrojů, si nyní mohli začít diktovat určité podmínky a mít vliv na ostatní a na celou komunitu. Tak vznikly různé společenské třídy a kasty.
Toto zařízení mělo samozřejmě i další výhodu, neboť organizovaná práce je samozřejmě vždy efektivnější, než když se jeden druhému plete do cesty. Ovšem znamenalo to také vznik svárů, neboť téměř každý chtěl mít co nejvíce majetku. Objevily se první krádeže i jiné zločiny, které dříve nebývaly.
A to vše vidíme v podstatě dodnes. Jistě, pravidla jsou podstatně složitější než kdysi, a snažíme se, aby skutečně panovala demokracie, avšak jak je vidět, vždy se jedná pouze o jiný typ jednoho modelu. A to se nejspíš nikdy nezmění.